Srpen 2008

KONEC

29. srpna 2008 v 21:31 | fair_Oo_<3
Tak to jsem ale vůbec nechtěla :( No, ale o tomhle blogu ví někteří moji kámoši a jak vidíte, tak si tu píšu celkem i osobní deník. Takže já bych radši blog, o kterém neví nikdo, koho znám osobně :) Nebojte, pracuju už na novém blogu a těm, co chci dát adresu, těm napíšu na blog .. mějte se

.. bleskovka

29. srpna 2008 v 16:01 | fair_Oo_<3
Počet otázek: 9
Výhra: klikací ikonka
Výherci: všichni do 21.9.2008 :)

1) ahoj :)
2) těšíš se do školy?
4) baví tě učení ?? :D
5) hlásni pls pro "S chutí do bebe i v lese" TADY(pod obrázkem klikni na Hlasovat)
6) Kolikátej to byl hlas?
7) Tak díky :)
8) Co chceš na klikací ikonku?
9) tak pa, pak se ozvu :)

Co je láska ?? ^^

28. srpna 2008 v 12:59 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
TOHLE JSEM NAŠLA NA JEDNOM BLOGU A MUSÍM ŘÍCT, ŽE MĚ TO FAKT ZAUJALO .. MOC PĚKNÁ DEFINICE TÉ VĚCI, KTERÉ SE ŘÍKÁ LÁSKA .. ^^

Potkala jsem malého chlapečka a ten se mě zeptal, co je to láska. Věděla jsem, co to je, ale nedokázala jsem to popsat. Hledala jsem správné výrazy, až jsem mu nakonec řekla: ,,Láska, to je... když je ti chvíli zima, chvíli horko, točí se s tebou svět a myslíš jen na hlouposti..." Chlapeček byl spokojený, protože věděl, co je to láska. Za pár dní onemocněl. Přišel znovu ke mně a povídal mi, že poznal lásku. Když byl nemocný, bylo mu chvíli horko, chvíli zima, točil se s ním svět a myslel na hlouposti. Zasmála jsem se. Začal brečet a říkal, co udělal špatně. Zamyslela jsem se... a přišla jsem na to. Já mu zapomněla říct nejdůležitější věc...na lásku musí být dva...

NA LÁSKU MUSÍ BÝT DVA .. ČASTO TAHLE VĚTA VE VZTAHU CHYBÍ ^^

A k tomu bych mohla říct jeden pravdivý citát : MILUJEME TY, KTEŘÍ NÁS ODMÍTAJÍ. ODMÍTÁME TY, KTEŘÍ NÁS MILUJÍ .. ^^

fair_Oo_<3

.. nešťastný den, rozbitá bota .. !? ^^

27. srpna 2008 v 21:26 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
Ahoooj ^^ .. dneska je trochu divnej den .. ROZBILA SE MI BOTA !! :D Njn, kšunty vietnamské :D Byly to modré žabky, mám už je asi 2 roky :( .. a zrovna dneska .. ??

.. šla jsem s mamkou a bráchou (budu psát jenom Tom) do tesca koupit nějaké sešity do školy. No a co se nestane! Těsně před tescem zakopnu a ona se mi ta žabka rozbije. A jakože já - ta histerka jsem začala, že prostě tam na ně počkám, protože přece nebudu chodit pěšky bosa :D No tak jsem tam čekala až se rodinka uráčí nakoupit :D A domů jsem pak šla opuštěně sama .. bez bot. A to jsem ještě pak jela busem :D To si ti lidi museli myslet, jakej jsem bezdomáč :D Ach jo .. takový trapasy :D Ale což .. mamka mi pak dala peníze na nový boty. Jenže já jich doma mám celkem dost a tak jsem si místo nich koupila jedno tričko. Takový hnědý s růžovými hvězdičkami a srdíčky (zní to divně, ale je celkem hezký :P :D) A už se radši budu vyhýbat vietnamským obchůdkům :D Ale jenom pro oblečení. Když dostanu chuť na nějaký to cigárko, tak si tam samozřejmě dojdu, protože jinde mi to snad ani neprodaj, zmetci :D

.. a to je KONEC mého příběhu, protože další zbytek dne byl "jaksi" nudnej :D

Ale přecejen bych se tu s vámi mohla ještě podělit o 2 věci, které jsem si včera přečetla v jedné knížce ok ?? Tak poslouchejte:

1) Zub vás přestane bolet, když stisknete volnou kůži na ruce mezi palcem a ukazováčkem.
2) Podaří se vám dřív usnout, když zatlačíte ukazováčkem na střed čelní kosti mezi obočím.


.. dneska si jdu přečíst další věci :D Je to celkem zajímavý :D

Přeju všem dobrou noc, fairoo ^^


Vzpomínkové písničky z tábora ^^

26. srpna 2008 v 10:20 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
.. určitě každej má nějakej song, při kterém se mu vybaví všechny zážitky, vzpomínky, které kde zažil .. já jsem si jich z tábora taky pár přivezla ..

Leoš Mareš - Miluju (tuhle písničku jsme vždycky poslouchali, když nám bylo smutno, a když jsme už pomalu usínali, do těch polorozpadlých postelí .. ^^


Wonderwall - Just More (úžasná písnička ^^ asi nejlepší ploužák při diskotékách na táboře <3)

Vzal mi tě stín (další skvělá písnička, kterou jsme pořád poslouchali ve volných chvílích .. má skvělej text. Určitě si ji všichni poslechněte. Myslím, že se zalíbí všem .. krásnej ploužák)


T-boyz - Beruška (možná někdo zná, možná ne .. další ploužový hit na Skalinách)


Verona - Najsi sám (už trochu starší písnička, ale každopádně moc hezká. A další hit našeho tábora)

Víkend sama doma ^^

25. srpna 2008 v 13:39 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
.. celej víkend sama doma. Mamka s bráchou byli na nějakých slavnostech ve Volarech. No, komu by se tam chtělo? Mně tedy ne .. no a tak jsem zůstala doma a na večer (na noc) jsem si pozvala k sobě domů jednoho kluka, kterýho jsem poznala na táboře. Nemyslete si, že se něco dělo! :D Je to jenom kámoš a víc bych s ním mít nechtěla .. ale tak jsme si pokecali jako kámoši, kouřili, pili. Pak jsme se dívali na horor, myslím, že se to jmenovalo "Znamení ve zdi" .. docela blbost, protože jsem u toho usla a to se jen tak nestává :D Včera už rodina přijela a tak s další návštěvou rozhodně počítat nebudu :D Ale co .. teď nastanou přípravy do školy (ach jo, tak rychle to uteklo) .. dneska si jdu koupit nějaký ty sešity a hlavně novej batoh (ten potrhanej už opravdu nosit nebudu). A ještě .. nový boty :) Boty vždycky zničím hodně rychle :D Navíc, celkem jsem ráda, že končí prázdniny .. v tom smyslu, že už uvidím všechny ty kámoše ze školy, ze třídy a budem zase spolu chodit na vodnici, na různý akce a tak .. jen jeden problém v tom je .. škola. Ještě, že nemusim dělat žádné přijímačky na školy, protože jsem na gymplu a ještě nějakej čas tam budu .. :)

fair_Oo_<3


Zpátky z tábora <3

24. srpna 2008 v 9:49 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
Ještě si přesně vzpomínám na ten den, kdy jsem jela na tábor. 9.8.2008 ... přijde mi to jako chvíle, a zdá se mi, že ty dva týdny utekli rychleji než jsem si myslela. Velké Skaliny 4. běh ... nejlepší tábor na světě. Skvělý vedoucí, a ještě lepší lidi, kámoši, zábava, diskotéky... a úžasní KLUCI <3 :)) Minulej rok tam nebyly skoro žádní hezcí kluci, ale teď pražáci ... respekt :D Ale však všichni známe ty táborové lásky ... prázdninové lásky ... já si na tábory žádný kluky nehledám, protože vim, že by to moc dlouho nevydrželo :) Ale holky si samozřejmě ty "svý idoly" našly :) Většina pýrů, co se každej den vodili za ručičku dopadli tak, jak jsem říkala :) Ale což ... taky jsem si tam vyhlídla jednoho chlapce :P Ten kluk, jako by vypadl z očí přesné mému typu kluků. Vůbec jsem nevěřila, že někdo takoveju, o němž jsem snila pořád ... může být :) No prostě - velkej, hnědočerný delší vlasy, tmavý oči, skejťák ... skvělá povaha ... ááách prostě úžasnej kluk. Celých 14 dní jsem doufala, že si s nim aspoň jednou zatancuju a sblížím se s nim. Ale přece jen moje stydlivost zase vyhrála :( I když mi Peťa radila, že mám za nim jít, že mě neodmítne ... já prostě nešla. No a zbýval poslední jeden ploužák ... co myslíte? Tancovala jsem s ním? Neee...seděl hned vedle mě (ani ne metr ode mě) a byli jsme oba zticha a já si potichu zpívala "Beruško má, milovaná, pověz mi, čím jsi mě okouzlila..." a následně se toho ujaly slzy ... já se rozbrečela. Ani nevím, jestli kvůli tomu dotyčnému Danovi, nebo celkově, že ten tábor je u konce. I když, já myslím, že kvůli Danovi :( Nedá se nic dělat...stydlivost je hrozivá, tomu věřte :( Ani jsem se s pražákama nestihla rozloučit :( aspoň že mám na ně kontakt ;) Ale to jsou ty moje špatné vzpomínky. Ty dobré jsou hezčí :) Naše každodenní výtlemy z úplných hovadin, chození do chatek za klukama (úplně boží :D) ... poslouchání holek, když mluví o klucích. Kdo se jim tu líbí, co se s nima právě stalo ... jestli se tam s někým "kousli" :D PO večerce vyprávění hororů a pak naše manévry s Peťou alias zalejzání pod spacák a menší votřes mozku :D ... Miluju vás všechny prostě! A tenhle tábor taky ... Peťa musí uznat, že tenhle tábor je prostě nej :) Jen mě mrzí jedna věc (no ono jich je víc, ale tahle asi nejvíc) ... naučila jsem se kouřit a nevím jestli přestanu. Nebylo to z machrování ... chtěla jsem si to zkusit a doufala jsem, že mi to chutnat nebude ... jo, opak je pravdou. Celých (asi) 10 dní jsem tam kouřila a udělala další píčovinu (ještě s mojí kámoškou Anetou) ... ukradli jsme kuchařům cigára omg :D Jenže my blbý jsme mysleli, že na to nepřijdou, ale oni na to jako naschvál přišli :) No hrůza, museli jsme se přiznat hlavasovi a dát mu prachy a s kuchařema jsem až do konce tábora nepromluvila :( No a těch zážitků bylo fakt o hooodně víc :) Třeba jak vždycky večer k nám na tábor chodilo asi přes 20 cigánů a snažilo se nám zničit program ... všichni kluci z nejstaršího oddílu a vedoucí hlídali tábor, aby se nám nic nestalo ... no, nakonec se nic nestalo, jenom Jardovi jeden z těch chlapů způsobil otřes mozku, protože ho loktem srazil přímo do spánku ... nevim, co se to dělo a co po nás chtělli, ale tenhle "adrenalin" naprosto miluju :D:D Jéje, to bych tu byla fakt na dlouho, kdybych měla rozepisovat všechny zážitky z tábora a to jich je fakt hodně :) Takže si z tohohle článku udělejte obrázek sami, ale já jenom můžu říct, že i přes nějaké neshody a pár smutných zážitků jsem si to tam fakt užila, bylo to tam skvělý a na tenhle tábor nikdy nezapomenu ... a příští rok zase :P

Ale pokud se o tom chcete dozvědět víc, určitě koukněte na web toho tábora velkeskaliny.cz a můžete zkouknout i nějaké fotky ze 4. běhu - TADY a fakt tenhle tábor doporučuju všem! :)


Příběh Marcely Papouškové - klinická smrt

8. srpna 2008 v 17:10 | fair_Oo_<3
" V bezvědomí jsem byla převezena na operační sál gynekologického oddělení. Příčinou kritického stavu byl rozvoj difusního zánětu pobřišnice. Vědomí jsem ztratila několik minut po příjezdu do nemocnice. Na tuto dobu nemám žádné vzpomínky.

Náhle jsem ucítila, jak se mne zmocnil prudký vír, který mne nezadržitelně hnal tmavým tunelem, na jehož konci jsem spatřila nepopsatelnou světelnou záři, jež v ničem nepřipomínala běžné světlo. Jasně jsem vnímala její živoucí podmanivou krásu a nevysvětlitelnou milost, jíž mne zaplavovala. Slyšela jsem překrásnou hudbu, jejíž záchvěvy vy mně dosud žijí. Některé pozemské skladby mi ji stále připomínají. Jako prudký žár jsem pociťovala touhu následovat tento zářivý obraz, který již zcela vyplňoval obsah mého vědomí. Tak, v nevýslovný naději, setrvala jsem v přítomnosti obrazu světla, jež mne milostivě zahlcovalo uklidňujícím svitem. Zvolna jsem začala spatřovat svůj dosavadní život. Jako barevný film, až k neuvěření živý, pozorovala jsem své zrození, radostné i smutné okamžiky dospívání a začínající dospělosti.

Děj náhle skončil a já jsem s překvapením zjistila, že se doslova vznáším nad operačním stolem a několika lékaři, kteří právě zahajovali operaci na mém těla. Nic jsem nechápala. Snažila jsem se na sebe upozornit, avšak nezdálo se, že by mou aktivitu někdo zpozoroval. Vše jsem vnímala naprosto jasně a zřetelně, stejně jako v normálním bdělém stavu. Cítila jsem se výborně. Pozorovala jsem. Co vše se kolem mého těla odehrává. Hodiny ukazovaly za 10 minut poledne, lékaři hodnotili situaci v operační ráně a čas od času mezi sebou něco prohodili několik vět, které jsem později jednomu z nich, k jeho velikému údivu, zopakovala. Z jejich hovoru jsem vyrozuměla, že budu zachráněna, což mně velmi překvapilo, neboť jsem rozhodně necítila potřebu být zachraňována, poslední vzpomínkou z operačního sálu, kterou jsem schopna si vybavit, je odchod jednoho z asistujících lékařů na oběd.

Stejně náhle jako na počátku ucítila jsem mocnou sílu, jež mne vehnala do tmavého rotujícího víru, v němž se znovu rozplynulo mé vědomí. Podle výpovědi lékařů jsem po operaci musela být připoutána k lůžku, neboť jsem úporně přepadávala na levou stranu, teda ve směru rotace víru, kterým jsem se předtím pohybovala.

Svůj zážitek jsem, až na několik zmíněných vět, nikomu nesdělila. Od lékařů jsem se dozvěděla, že jsem prodělala klinickou smrt.

Teprve za několik let se mi do ruky dostal opis knihy dr. Moodyho "Život po životě" . s údivem jsem se shledala, že se můj zážitek naprosto shoduje s desítkami výpovědí naprosto cizích lidí, s níž jsem se nikdy nepoznala.

Zážitek z klinické smrti změnil můj život a mne samotnou postavil na místo, kde jsem již dávno mohla stát, kdybych se vážněji zabývala otázkami, jež mi dříve připadaly jako nepodstatné. Všechno to, na čem jsem v minulosti stavěla, zhroutilo se jako prohnilá konstrukce pod osvěžujícím náporem nové zkušenosti, která mi připomněla povinnost usilovat o duchovní vývoj a která se tak stala nadějí a novým smyslem mého bytí.

Těm, kdo stále ještě pochybují, mohu říci jediné. Promeškávají svůj život v iluzi, že jich se to netýká, jsou snad smířeni s tím, že i oni budou jednoho dne vydání smrti, avšak o tom, co pro mě skutečně smrt znamená, mají jen zvrácenou představu. Pokud nezačnou usilovat o pochopení jejího významu, nezbývá jim než počkat. Mohou mít jistotu, že nebudou žádnou výjimkou. Tak, kam měli vstoupit vyzbrojeni přesvědčením o posmrtném životě, budou uboze tápat, neboť se svou připoutaností k pozemskému sami učinili slepými. "

Nový začátek ^^

8. srpna 2008 v 9:49 | fair_Oo_<3 |  Ona píše ..
Ahoj. Proč nový začátek? Ani já sama nachápu ... jen vím, že mio někdo smazal blog a nahradil svým vlastním. Jen si říkám, jak mohl přijít na moje krásně až neuvěřitelně tajné heslo :D. Že by nějaký hacker nebo jak se těm "zkušeným" říká? Možná. A nebo taky ne. Já nevím, a ani mě to převelice netrápí. Na tom blogu toho ještě moc nebylo, tak mě vůbec nes*re, když začnu odznova.
A ještě je tu jedna věc, kterou mám na srdci a na kterou se možná ptáte i vy ...
Na minulém blogu jsem psala, že odjíždím na tábor. Ano, to odjíždím. Ale přece jsem se v něčem spletla. A to v datumu. Já blbka myslela, že odjíždím v pátek, ale ona je to svatá sobota :D Lidi, já už jsem vážně totálně mimo.
Ale abyste neřekli, tak se s váma ještě jednou loučím ... za 2 týdny se vrátím. Ale to už jistě vítě z minulého blogu ^^
Včera v noci jsem začala číst knížku. Nese název "Krvavá cesta na smrt". Nečetl ji někdo? ^^ Víte, jak se ta kniha rozvíjí ... jak skončí ...? Já vím, že bych to neměla vědět, ale jsem děsně zvědavá ^^
  • A ještě se dám jednu písničku, kterou jsem včera poznala a od té doby ji totálně miluju ...

Mějte se překrásně!
fair_Oo_<3